PARKINSON

Howardovi je 95 a žije v domově důchodců. Každý den po večeři si vyjde
dozadu do zahrady, sedne si na opuštěnou lavičku a přemítá o svém životě.
Jednoho večera tam potká Mildred, které je 87. Dlouho si
povídají a pak ve chvíli ticha Howard řekne:
Víš, Mildred, co mi nejvíce schází?"
"Copak?" ptá se Mildred.
"Sex!"
"Ale jdi, ty starý prďolo. Vždyť by se ti nepostavil, ani kdyby Ti drželi
pistoli u hlavy."
"Já vím," povzdychne Howard, "ale stačilo by, kdyby mi ho
některá žena na chvilku držela v ruce."
"Tak v tom bych ti snad mohla vyhovět," svolí Mildred,
rozepne Howardovi kalhoty, vytáhne z nich jeho mužství a pár minut ho drží v
ruce.
Oba penzisti se potom domluví, že se budou tajně scházet každý
večer na stejném místě, budou si povídat a Mildred přitom bude držet
Howardovo přirození.
Tak to také jde mnoho dní, ale jednoho večera se Howard na obvyklém místě
neobjeví. Znepokojená Mildred se rozhodne Howarda najít. Chodí po celém
areálu a nakonec Howarda najde, jak sedí u bazénu s jinou důchodkyní -
Ethel, která mu drží jeho přirození.
Dopálená Mildred zaječí:
"Takže ty to táhneš se dvěma naráz, ty starý chlípníku?Já ti
nestačím? Jen řekni: Co tak zvláštního má Ethel, co nemám já?"
Howard se šťastně pousměje: "Parkinsona."