Sedí manžel dvě hodiny na chodbě před operačním sálem..
Po strašně dlouhý době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavenej
a smutnej chirurg. Pomalu si přisedne k zhroucenému
manželovi a tichým soucitným hlasem říká:
"Dělali jsme co jsme mohli, ale vaší paní upadla do hlubokého komatu..."
Manžel vytřeští voči a ptá se: "Co já teď budu dělat??"
Doktor vážným hlasem odpoví :
"No,budete se muset o ni denně starat...
každý dvě hodiny ji otáčet,aby neměla proleženiny, krmit ji hadičkou sumělou výživou, vyměňovat ji plíny, když se pomočí a umývat jí, když se pokálí...
budete na ni muset celé hodiny vlídně mluvit, laskat ji ve vlasech,protože je možné, že všechno vnímá a ona se třeba za dvacet let zkomatu probere, usměje se na vás a může do něj znova ihned upadnout na dalších pár let... "
Chlap mezitím zežloutl, zfialověl, zezelenal a totálně se rozklepal.
Doktor se k němu nakloní, plácne ho po zádech a rozšafně povídá:
"Nebojte se, dělám si prdel...samozřejmě zemřela" ...........
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat