Žena se v noci probudí a vidí, že manžel není v jejich posteli. Navlékne si noční košili a jde se za ním podívat do přízemí. Najde ho, jak sedí u kuchyňského stolu s hrnkem horkého kafe.
Zdá se být pohroužen do hlubokých úvah, jen tak civí do zdi. Žena sleduje, jak si utírá slzu a srká horké kafe.
"Co se děje, drahý?" zašeptá, když vstoupí do místnosti. "Proč jsi takhle v noci tady dole?"
Manžel vzhlédne od kafe. "Ale - jenom jsem si vzpomínal, jak jsme se před 20lety poprvé potkali a začali spolu chodit. Tobě bylo jenom 14. Pamatuješ se?" vážně dodává.
Žena je dojata až k slzám, když vidí, jak je její manžel pamětlivý, jak citlivý
." Ano , pamatuji," odpoví.
Manžel se odmlčí, slova se těžko hledají .
"A pamatuješ, když nás tvůj táta přistihl v mým autě na zadním sedadle?"
"Jo, to si pamatuju !" říká žena a uvelebuje se v křesle vedle něho.
Manžel pokračuje : "Vzpomínáš, jak mi vrazil brokovnici do obličeje a řekl: "Vezmeš si mou dceru, nebo tě pošlu na 20 let do vězení?"
"To si taky pamatuju," odpoví něžně .
On si setře další slzu s tváře a říká:
"Dneska by mě propustili...!!"
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat